| | | | | | | . |
listování v deníku
Obsah deníku čísla článků (11) 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 |
Warning: file(): Unable to access ../admin/fotky/albaurl.dat in /3w/unas.cz/g/gruberovi/jan/denik.php on line 160 Warning: file(../admin/fotky/albaurl.dat): failed to open stream: No such file or directory in /3w/unas.cz/g/gruberovi/jan/denik.php on line 160 šestý měsíc - shrnutí (2.díl)
Líbí se mi když mě posadí, nebo když stojím na nožičkách. Také mám rád, když mě zvedají do výšky. Tatínek, to ale moc rád nevidí a má strach, že se mnou jednou otlučou futra, nebo že v lepším případě zůstanu připláclý na stropě. Když jsem unavený a chce se mi spát otočím se na bok a v této poloze nejlépe usnu. Zvláště dobře usnu , když mě k tomu ještě někdo plácá na zadečku. Rád se též mazlím a hrají hry typu bububu – kuk. Když mi někdo zakryje obličej například plínkou, což se mi líbí, začnu kopat nožičkami a pokrývku si bez problémů hned stáhnu. Přikrývku si sundávám většinou i z nožiček, když mně přikryjí. Neustále se odkopávám a to mě opravdu baví. A co teprve když se koupu a jsem ve vaničce. To byste se nevěřili jaké množství vody se během koupele dá kopáním nožičkami vycákat.Rád se dívám do zrcadla a prohlížím si toho chlapečka co je tam je uvnitř. Pečlivě sleduji co dělá a směji se něho a on se směje na mně. Za posledních 30 dní jsem udělal obrovský pokrok v pohyblivosti a i v dalších dovednostech. Ručičky mám už natolik šikovné, že si chytnu co chci a nezáleží na tom jestli je to velké nebo malé. Malé věci dokáži dokonce už uchopit i tzv. klešťovým úchopem. To znamená, že předmět uchopím mezi palec a ukazovák. Pro vzdálenější věci, které chci se natahuji a různě se kroutím, jenom abych se k nim dostal. Baví mě tahat třeba za záclonu anebo za ubrus. Také už dokáži uchopené předměty v ruce orientovat dle potřeby. Tuto dovednost využiji, když si chci nějakou věc prohlédnout ze všech stran, nebo například, když si strkám do pusy dudlík a je potřeba ho natočit správnou, tj. dudlací stranou k sobě. Tento úkol mi nečiní žádné potíže. Také jsem se před nedávnem naučil otáčet zapěstím. Od té doby to dělám velmi často a rád. Někdy to může vypadat, že trénuji na závod ve šroubování žárovek. Když ležím na zádech, což je nejčastější moje poloha, stále nadzvedávám hlavu a zatínám břišní svaly ve snaze si sednout. Podá-li mně v této situaci někdo své ruce, tak se za ně hned chytnu a přitáhnu se do sedu. V této vyvýšené poloze se hned cítím velmi spokojeně. Na bříšku nebývám tak často a pást koníčky většinou dlouho nevydržím. Říkají mi, že bych měl trénovat na lezení po kolínkách, ale já si stejně myslím, že tuhle fázi vývoje přeskočím a začnu rovnou chodit. Co bych se plazil po zemi jak žížala, když můžu ťapat pěkně po nožičkách, ne? Jenom se to naučit. Povahou jsem pořád to usměvavý sluníčko a pohodové a hodné dítě. Samozřejmě, když mám hlad, cítím se opuštěný v postýlce, nebo jsem třeba unavený, tak se mnou vůbec nic není. Pro tyto případy jsem se naučil nové speciální skřeky. Ty dokážu použít a zkombinovat se svým zoufalým pláčem tak, že člověk neznalý situace by si mohl myslet, že mě zrovna asi někdo řeže za živa, nebo mučí jiným způsobem. Jsem prostě šikulka, nemyslíte?
předcházející_článek |
Poslední články |
 |
|
